Kdo jsem?

Třída: savci (Mammalia)

Řád: hlodavci (Rodentia)

Čeleď: bobrovití (Castoridae)

Rod: bobr (Castor)

Druh: bobr evropský (Castor fiber)

Jsem býložravec, takže se živím rostlinami. Pochutnám si na vodních rostlinách, podzemních hlízách a bylinách z okolí vodních toků. Do mého jídelníčku patří také tenké větvičky, kůra a lýko dřevin, hlavně vrb a topolů.

Vytvářím si i dřevinná políčka. Pokácím větší stromy a na otevřené ploše začnou růst malé. Ty nechávám, dokud nemají správnou velikost. Pak je sklidím a mohou tu opět růst nové.

Na území České republiky žili bobři od pradávna. Lidé nás ale lovili kvůli masu a kožešině a z obavy o rybníky. V 18. století nás nakonec úplně vyhubili. Začali nás uměle chovat v takzvaných bobrovnách, odkud jsme pronikali do volné přírody a znovu se rozšířili, až nás nakonec lidé vyhubili podruhé.

Podle podmínek si stavím tři typy obydlí:

Ne všude se dá obydlí vybudovat tak, aby mělo vchod pod vodou. Pomocí hráze si prostředí upravím: zvedne se hladina vody, potok se rozlije do okolí a vytvoří větší vodní plochu, ve které si pak můžu postavit hrad nebo noru. Navíc se díky vodě snadněji pohybuji po okolí a stěhuji stavební materiál a potravu, můžu se v ní schovat před nebezpečím a pod hladinou si dělám zásoby větví na zimu.

Hráz vytvořím ze stromů, větví a bláta napříč potokem. Pravidelně ji kontroluji a opravuji, aby neprotékala.

Díky hrázi se toho hodně změní. Na zatopené ploše odumírají stromy a rostliny a někteří živočichové se musí odstěhovat. Nové místo si budou muset hledat třeba myšice, které mívají obydlí na zemi, nebo motýli, kteří ztratí zdroj potravy – nektar květin.

Mnoho jiných druhů ale změnu uvítá. Začnou zde růst rostliny stojatých vod a mokřadů, například blatouchy, masožravé bublinatky a někde možná i lekníny. Voda přiláká spousty ptáků, obojživelníků a bezobratlých. V suchém létě je moje přehrada zdrojem vody pro celé okolí.

Žiji poklidným rodinným životem. V každé správné bobří rodině jsou máma, táta a různě stará mláďata.

Každý rok se nám narodí 2–5 mláďat, která máma 3 měsíce kojí, dokud si nezvyknou na rostlinnou potravu. O výchovu mladých se stará i táta.

Přes den spíme, aktivní jsme převážně večer, v noci a ráno.

Společně bráníme své území, takzvané teritorium, proti cizím bobrům. Teritoriem je pro nás úsek vodního toku, kde máme nory a dostatek potravy pro celou rodinu. Značíme jej pomocí pachových značek, a když je to nutné, s vetřelcem se o ně popereme.

Odrostlá mláďata ve věku 2–3 let z rodiny odcházejí a jdou si hledat nový domov. Než jej naleznou, ujdou až desítky kilometrů.

Po zimě je vždycky spousta práce. Je potřeba opravit obydlí a hráze a obnovit značky okolo teritoria. Víc se živíme bylinami než dřevem. Začátkem května se rodí mláďata.

Výchova mláďat dá zabrat. Po 4–6 týdnech za doprovodu rodičů poprvé opouští noru, seznamují se s okolím, zdokonalují se v plavání, učí se hledat potravu a rozeznávat nebezpečí.

Je třeba se dobře připravit na zimu, hlavně se co nejvíc vykrmit a natahat dostatek větví a bylin do podvodních spižíren. Abychom se dostali k větvím, kácíme i velké stromy.

Nemáme pravý zimní spánek, i v zimě jsme aktivní. Když zamrzne hladina vody, živíme se připravenými zásobami z podvodních spižíren a dříve pokácenými stromy. Když je silný mráz, raději neopouštíme noru, kde je příjemně teplo.

Lidé někdy bobry zabíjejí, dříve pro maso, tuk a kožešinu, dnes spíše proto, že jim vadíme. V člověkem změněném prostředí se nám někdy hůř žije a cestuje, narážíme na spoustu překážek, třeba přehrady nebo silnice. Velkým nebezpečím je pro nás doprava, zvláště mladí, kteří odcházejí od rodičů, často zahynou pod koly aut.

Hloubením nor můžeme poškodit hráze rybníků. Díky vlastním hrázím zaplavujeme lesy a louky včetně těch, na kterých lidé hospodaří. Zatopit můžeme třeba i domy blízko potoků nebo čističku odpadních vod. V parcích občas pokácíme i cenné stromy.

Stavbou hrází a nor pomáháme zadržovat vodu v krajině a obnovovat přirozená koryta vodních toků. Pomáháme zvyšovat různorodost prostředí a tím i počet druhů rostlin a živočichů.

Žádný jiný živočich kromě bobra a člověka nedokáže pokácet strom takovým způsobem. Stopy zubů na kmeni pak snadno rozeznáš od pily a sekery.

Potok přehrazený pevně propletenou hromadou větví jednoznačně upozorní na bobří přítomnost.

Odlišit bobří hrad od obyčejné hromady klacků nebude tak jednoduché. V zimě napoví jinovatka, která se na něm tvoří díky větrání.

Bobří práci na políčku poznáš nejsnáze podle ohryzaných stromků.

Cestičky u vody může vyšlapat kdekdo. Pokud se ale vydáš po bobří cestičce, určitě nakonec najdeš ohryzané stromy.

Skluzavka bobrům pomáhá rychle se dostat do vody, pokud hrozí nebezpečí. Ve spojení s dalšími stopami napovídá, že bobři jsou nablízku.

Pěkný otisk zadní tlapky dobrému stopaři hodně napoví. Budou na něm vidět plovací blány mezi prsty