Občanské sdružení Ametyst

Na návštěvě u bobrů

Prezentace je určena pro aktuální verze prohlížečů Chrome, Firefox, Opera a Safari. V prohlížeči musí být povolen JavaScript. Prezentaci můžete ovládat pomocí šipek či mezerníku na klávesnici nebo virtualními šipkami po stranách prezentace v prohlížeči. Nejlepšího výsledku dosáhnete v režimu celé obrazovky, který spustíte pomocí klávesnice F11.

Prezentaci v PDF verzi najdete zde.

Kdo jsem?





Říše: živočichové (Animalia)

Třída: savci (Mammalia)

Řád: hlodavci (Rodentia)

Čeleď: bobrovití (Castoridae)

Rod: bobr (Castor)

Druh: bobr evropský (Castor fiber)

Jak mě poznáte?

bobrobr_ocas.png, 791kB

Ocas:

Podle ocasu mě poznáš nejsnáze. Je svrchu zploštělý, široký, převážně bez srsti. Slouží mi při plavání jako veslo nebo kormidlo. Když s ním udeřím o hladinu vody, je to slyšet daleko a mohu tak celou rodinu varovat před nebezpečím.

bobrobr_tlapka.png, 783kB

Ocas:

Podle ocasu mě poznáš nejsnáze. Je svrchu zploštělý, široký, převážně bez srsti. Slouží mi při plavání jako veslo nebo kormidlo. Když s ním udeřím o hladinu vody, je to slyšet daleko a mohu tak celou rodinu varovat před nebezpečím.

Zadní tlapka:

Mezi prsty na zadních končetinách mám plovací blány. Vždyť také hodně plavu a pod vodou vydržím na jedno nadechnutí i 15 minut!

bobr_zuby.png, 784kB

Ocas:

Podle ocasu mě poznáš nejsnáze. Je svrchu zploštělý, široký, převážně bez srsti. Slouží mi při plavání jako veslo nebo kormidlo. Když s ním udeřím o hladinu vody, je to slyšet daleko a mohu tak celou rodinu varovat před nebezpečím.

Zadní tlapka:

Mezi prsty na zadních končetinách mám plovací blány. Vždyť také hodně plavu a pod vodou vydržím na jedno nadechnutí i 15 minut!

Zuby:

Horní i dolní přední zuby, kterým se říká hlodáky, mám vpředu sytě oranžové. Neustále mi dorůstají a jsou pořád ostré jako dláto.

bobrobr_srst.png, 803kB

Ocas:

Podle ocasu mě poznáš nejsnáze. Je svrchu zploštělý, široký, převážně bez srsti. Slouží mi při plavání jako veslo nebo kormidlo. Když s ním udeřím o hladinu vody, je to slyšet daleko a mohu tak celou rodinu varovat před nebezpečím.

Zadní tlapka:

Mezi prsty na zadních končetinách mám plovací blány. Vždyť také hodně plavu a pod vodou vydržím na jedno nadechnutí i 15 minut!

Zuby:

Horní i dolní přední zuby, kterým se říká hlodáky, mám vpředu sytě oranžové. Neustále mi dorůstají a jsou pořád ostré jako dláto.

Srst:

Moje srst je tmavohnědá a lesklá. Je velmi hustá, na břiše bys napočítal 23–30 tisíc chlupů na čtverec o straně 1 cm! Hodně o ni pečuji, pravidelně ji promašťuji výměšky řitních žláz. Díky tomu ve vodě nepromoknu a není mi zima.

Čím se živím?

Jsem býložravec, takže se živím rostlinami. Pochutnám si na vodních rostlinách, podzemních hlízách a bylinách z okolí vodních toků. Do mého jídelníčku patří také tenké větvičky, kůra a lýko dřevin, hlavně vrb a topolů.

Vytvářím si i dřevinná políčka. Pokácím větší stromy a na otevřené ploše začnou růst malé. Ty nechávám, dokud nemají správnou velikost. Pak je sklidím a mohou tu opět růst nové.

Kde mě můžeš potkat?

Obývám potoky a řeky až po největší veletoky a všechny typy vodních ploch: jezera a tůně, zatopené pískovny, rybníky a přehrady. Musí mít dostatečné dřevinné a bylinné břehové porosty, abych měl dost potravy.

Na území České republiky žili bobři od pradávna. Lidé nás ale lovili kvůli masu a kožešině a z obavy o rybníky. V 18. století nás nakonec úplně vyhubili. Začali nás uměle chovat v takzvaných bobrovnách, odkud jsme pronikali do volné přírody a znovu se rozšířili, až nás nakonec lidé vyhubili podruhé.

Od konce 20. století znovu pronikáme do Čech z Německa a na Moravu z Rakouska a Polska. V současnosti žijeme skoro na celé Moravě, v západních Čechách a na Labi pod Ústím nad Labem.

Jak bydlím ?

Bydlím pod zemí a vchod mám vždy pod vodou, aby se ke mně nedostali predátoři. Uvnitř domečku chci mít ale pěkně sucho, takže podlahu potřebuji dost vysoko nad hladinou podzemní vody.

Podle podmínek si stavím tři typy obydlí:

Když je břeh dostatečně vysoký a pevný, prostě si v něm vyhrabu noru.

Pokud břeh není dost vysoký, přidám na střechu větve a bahno. Tak vznikne polohrad.

Kde jsou břehy opravdu velmi nízké, stavím si z větví a bahna nadzemní obydlí, kterému se říká hrad.

Proč stavím hráze ?

Ne všude se dá obydlí vybudovat tak, aby mělo vchod pod vodou. Pomocí hráze si prostředí upravím: zvedne se hladina vody, potok se rozlije do okolí a vytvoří větší vodní plochu, ve které si pak můžu postavit hrad nebo noru. Navíc se díky vodě snadněji pohybuji po okolí a stěhuji stavební materiál a potravu, můžu se v ní schovat před nebezpečím a pod hladinou si dělám zásoby větví na zimu.

Hráz vytvořím ze stromů, větví a bláta napříč potokem. Pravidelně ji kontroluji a opravuji, aby neprotékala.

Díky hrázi se toho hodně změní. Na zatopené ploše odumírají stromy a rostliny a někteří živočichové se musí odstěhovat. Nové místo si budou muset hledat třeba myšice, které mívají obydlí na zemi, nebo motýli, kteří ztratí zdroj potravy – nektar květin.

Mnoho jiných druhů ale změnu uvítá. Začnou zde růst rostliny stojatých vod a mokřadů, například blatouchy, masožravé bublinatky a někde možná i lekníny. Voda přiláká spousty ptáků, obojživelníků a bezobratlých. V suchém létě je moje přehrada zdrojem vody pro celé okolí.

Moje rodina

Žiji poklidným rodinným životem. V každé správné bobří rodině jsou máma, táta a různě stará mláďata.

Každý rok se nám narodí 2–5 mláďat, která máma 3 měsíce kojí, dokud si nezvyknou na rostlinnou potravu. O výchovu mladých se stará i táta.

Přes den spíme, aktivní jsme převážně večer, v noci a ráno.

Společně bráníme své území, takzvané teritorium, proti cizím bobrům. Teritoriem je pro nás úsek vodního toku, kde máme nory a dostatek potravy pro celou rodinu. Značíme jej pomocí pachových značek, a když je to nutné, s vetřelcem se o ně popereme.

Odrostlá mláďata ve věku 2–3 let z rodiny odcházejí a jdou si hledat nový domov. Než jej naleznou, ujdou až desítky kilometrů.

Můj rok

JARO

Po zimě je vždycky spousta práce. Je potřeba opravit obydlí a hráze a obnovit značky okolo teritoria. Víc se živíme bylinami než dřevem. Začátkem května se rodí mláďata.

LÉTO

Výchova mláďat dá zabrat. Po 4–6 týdnech za doprovodu rodičů poprvé opouští noru, seznamují se s okolím, zdokonalují se v plavání, učí se hledat potravu a rozeznávat nebezpečí.

PODZIM

Je třeba se dobře připravit na zimu, hlavně se co nejvíc vykrmit a natahat dostatek větví a bylin do podvodních spižíren. Abychom se dostali k větvím, kácíme i velké stromy.

ZIMA

Nemáme pravý zimní spánek, i v zimě jsme aktivní. Když zamrzne hladina vody, živíme se připravenými zásobami z podvodních spižíren a dříve pokácenými stromy. Když je silný mráz, raději neopouštíme noru, kde je příjemně teplo.

Jaký mám vztah
s člověkem









Bobři i lidé mění prostředí, ve kterém žijí.
Mohou docela dobře žít vedle sebe, ale mohou
se dostat i do konfliktů.

Co nám hrozí od člověka?

Lidé někdy bobry zabíjejí, dříve pro maso, tuk a kožešinu, dnes spíše proto, že jim vadíme. V člověkem změněném prostředí se nám někdy hůř žije a cestuje, narážíme na spoustu překážek, třeba přehrady nebo silnice. Velkým nebezpečím je pro nás doprava, zvláště mladí, kteří odcházejí od rodičů, často zahynou pod koly aut.

Jak škodíme člověku?

Hloubením nor můžeme poškodit hráze rybníků. Díky vlastním hrázím zaplavujeme lesy a louky včetně těch, na kterých lidé hospodaří. Zatopit můžeme třeba i domy blízko potoků nebo čističku odpadních vod. V parcích občas pokácíme i cenné stromy.

Jak člověku prospíváme?

Stavbou hrází a nor pomáháme zadržovat vodu v krajině a obnovovat přirozená koryta vodních toků. Pomáháme zvyšovat různorodost prostředí a tím i počet druhů rostlin a živočichů.

Každý konflikt má své řešení

Do hráze rybníka lze vložit pletivo nebo pevnou fólii, kterou neprokousneme.

Sady a parky je možné oplotit, pletivo však musí být zapuštěné do země, abychom se nemohli podhrabat.

Pro snížení vody nad bobří hrází doporučuji zkusit do hráze vložit trubku, kterou bude voda odtékat.

Pod silničním mostem by měl být dostatek místa pro vodní tok i suchý břeh. Pak nebudeme mít důvod chodit přes silnici.



znacka.png, 97kB




V některých oblastech, jako jsou jihočeské rybníky, dnes soužití bobra s člověkem není možné, přinášelo by příliš velká rizika. Lidé nás odtud budou různými způsoby vyhánět. Pokud budeme mít dostatek prostoru jinde, vadit nám to nebude.

Poznáš, že tu bydlím?









Přestože jsem spíše noční živočich a ve dne mne potkáš jen zřídka, můžeš snadno poznat moji přítomnost podle stop, které zanechávám. Teď už bys je měl všechny poznat.

Ohryzané stromy

Žádný jiný živočich kromě bobra a člověka nedokáže pokácet strom takovým způsobem. Stopy zubů na kmeni pak snadno rozeznáš od pily a sekery.

Bobří hráz

Potok přehrazený pevně propletenou hromadou větví jednoznačně upozorní na bobří přítomnost.

Bobří hrad

Odlišit bobří hrad od obyčejné hromady klacků nebude tak jednoduché. V zimě napoví jinovatka, která se na něm tvoří díky větrání.

Políčko na stromky

Bobří práci na políčku poznáš nejsnáze podle ohryzaných stromků.

Cestičky

Cestičky u vody může vyšlapat kdekdo. Pokud se ale vydáš po bobří cestičce, určitě nakonec najdeš ohryzané stromy.

Skluzavky do vody

Skluzavka bobrům pomáhá rychle se dostat do vody, pokud hrozí nebezpečí. Ve spojení s dalšími stopami napovídá, že bobři jsou nablízku.

Stopa tlapky

Pěkný otisk zadní tlapky dobrému stopaři hodně napoví. Budou na něm vidět plovací blány mezi prsty



Projekt „ Stopy bobra v příhraničním prostoru Čechy – Bavorsko“ připravilo Občanské sdružení Ametyst ve spolupráci s LBV-Zentrum „Mensch und Natur“ v roce 2014.


ametyst.png, 25kB   lbv_logo.png, 52kB



www.ametyst21.cz    www.lbvcham.de    www.cestykrajinou.cz




logolink-600x151.jpg, 74kB